Co dělat?

Už týden mi je mizerně. Nejdříve jsem měla teplotu a prskala jsem na všechno a všechny okolo. Po čtyřech dnech se cítím jak spráskaný pes. Bolí mě celé tělo, v hlavě mi tiká, žaludek mám jak na vodě.

Co se to děje? Vždyť vím jak spolu nemoc a náš život souvisí. No jasně, že jsem se  za sebe zase nepostavila a blekotala nějaké omlouvačné nesmysly. Hned bych si dala korunu, ale už bylo pozdě.  A nebo, že by ne? Už při řeči jsem cítila, jak jsem mimo, jaké to blekotám smyšlenky.

Příště, při stejné situaci nejspíše zareaguji ještě dříve, tudíž řeknu, co potřebuji. Celým svým životem se učíme. Nebyla to chyba, jinak bych neucítila své pocity a nemohla se příště zachovat jinak. Jsem na sebe pyšná vždycky, když se mi nějaká zapeklitost podaří rozšifrovat a já sobě a svému životu rozumím daleko více.

A proč se tak chovám, ptáte se? No, to je dobrá otázka. Proto, abych nikoho neranila, nikomu neublížila. No tak bravo, nasekám raději sobě, já to přeci unesu! No, to jsem ale kabrňák, jednu ledvinu už jsem obětovala,  při porodu jsem se rozhodla vykrvácet a málem se mi to povedlo. To by fakt už stačilo!

Dnešní lekce byla daleko hlubší. Co se skrývá za mým strachem někoho zranit? Co myslíte, proč se takto chováme, proč pořád všem pomáháme, proč jsou pro nás všichni důležitější více, než my sami?

Vidíte to také? Ostatní lidé jsou pro mě důležitější než já! No to je nářez.

Ale to není všechno. Snažím se chovat tak, aby ostatní byli spokojení. Přeloženo: nechovám se tak,  jak cítím, jak je mi příjemné.  CHOVÁM SE TAK, JAK SI MYSLÍM, ŽE BUDE VYHOVOVAT OSTATNÍM.

To mám teda fakt těžké, ani se nedivím, že mi je tak špatně. To by jeden nevydržel, takový těžký úkol. Vycítit, co ten druhý asi tak chce a dle toho se chovat!

Bojím se někoho zranit a starám se o spokojenost ostatních, myslím si, že když budou spokojeni ostatní, BUDU SPOKOJENÁ I JÁ.

A proč tedy poslouchám ostatní a dělám, co mi říkají? Když cítím, že to chci jinak? Schválně, zkuste se zamyslet, proč to tak dělám?

Nebudu Vás dlouho napínat. Nevěřím si, nevěřím ve své schopnosti, nevěřím, že bych mohla být úspěšná, prostě nevěřím…..

Kde to vzniklo? Já jsem přesvědčená, že už početím, těhotenstvím, porodem, dětstvím, školní výchovou….ale to už je jedno. To totiž ovlivnit nemohu. Jediné co mohu změnit je, jak se budu chovat teď.

Je fajn, že už se takto dobře znám, už vím, jak to se sebou a ostatními dělám, už vím, jak to dělat jinak, jak to poznám. Jen se někdy neposlechnu  a myslím si, že život přečůrám, ale bohužel. Další nemoc, bolest, na sebe nedají dlouho čekat.

Tím, že vím, jak všechno funguje, vím o svých nastaveních, tak upomenutí přichází okamžitě.

To jsem si to pěkně zamotala. Už několik let se své zamotané přesvědčení snažím narovnat. Jde to pomalu, ale postupně své motance rozmotávám. Jen se to dost často děje přes bolest, nemoc.

 

Leona Kysilková
Baví mě rozmotávat životní příběhy. Hledám v nich souvislosti mezi naším chováním a nemocemi. Nacházím řešení a tím vám pomáhám k uzdravení. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  • Stáhněte si eBook ZDARMA

    2 kroky k pevnému zdraví a energie na rozdávání.

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Spolupracuji
    Štěpánka Procházková http://www.vyzivovy-poradce.net/