Můj příběh

Mám mnoholeté zkušenosti s vařením a zajímám se o zdravý životní styl. Mám dlouholetou zkušenost s přípravou rychlých a chutných jídel. Naučit to mohu i vás.

Jsem doma se čtvrtým miminkem. Je ráno a začínáme nový den. Velcí kluci už jsou ve škole a my se čtvrtým chlapečkem na sebe máme dostatek času. Odpoledne se věnuji naopak starším dětem. Večer jsem se naučila udělat si čas jen na sebe. Už se těším na jaro, na svoji zahrádku. V hlavě nosím, co všechno chci pěstovat. To co se mi za ty roky osvědčilo ponechám a k tomu všemu přidám něco nového. Těším se na slunné dny a na projížďky na kole….

Ale tak to být nemuselo.

Vždycky jsem chodila cvičit a chtěla být štíhlá. Přestěhovali jsme se na vesnici do domu. Rozhodla jsem se, že bude nejvýhodnější chodit běhat do přírody. Bylo mi skvěle, běh jsem zvládala, prodlužovala jsem si trasu. Cítila jsem se zdravě, ale proč tedy ta růžová moč vždy druhý den po běhání ?

Prvních pár dní jsem přemýšlela, čím to může být a přesto jsem nakonec vyrazila za lékařem.  Moc pochopení pro mé obtíže neměl, ale přesto jsme se  nakonec domluvili a já dostala žádanku na vyšetření moči na obsah krve. Nic jsem nenechala náhodě a večer před odběrem jsem šla běhat.  Už večer jsem  močila sraženiny krve. Dost mě to vyděsilo, navíc to silně bolelo, ale věřila jsem, že se vše brzy vysvětlí.

Žádným překvapením pro mě tedy nebylo, když se obsah krve v moči potvrdil. Okamžitě jsem  byla odeslána na vyšetření ultrazvukem a ještě ten den jsem jela do vedlejšího města na kvalitnější vyšetření. Ještě jsem kojila a proto některá vyšetření nebylo možné provést. Během třech dnů jsem jela na magnetickou rezonanci, která však také nemohla  být v plném rozsahu. Pak už to vzalo rychlý spád. Do týdne jsem ležela na urologii ve fakultní nemocnici.

Diagnosa byla jasná, zhoubný nádor v pravé ledvinné pánvičce a jediné řešení nefrektomie. Jiné řešení se mi tehdy nenabízelo a tak jsem od té doby bez pravé ledviny.

Po operaci jsem očekávala, že bude nutné dodržovat nějaká preventivní opatření, nějak se chovat, nějak se stravovat, něčemu se vyvarovat, aby se dané onemocnění už nemohlo opakovat. Ujištění, že nic měnit nemusím, mi vyrazilo dech. Začala jsem hledat sama.

To je začátek mého hledání. Kdo jsem, co chci, souvislosti mezi nemocí, stravou a emocemi. Už dlouho jsem věděla, že naše strava není ve všem v pořádku. Z 80% mohu nemoc ovlivnit tím co jím, jsem se dověděla až mnohem později. To že strava ovlivňuje mé emoce, bych na začátku nevěřila nikomu. Impuls přišel až v okamžiku prodělané nemoci.To člověka donutí ke změnám…

Začátek byl hodně chaotický. Bez velkých vědomostí a zkušeností jsem chtěla změnu okamžitě. Rodina z toho moc nadšená nebyla. Chtěla jsem stravu bez vajec, mléka, pečiva. Doma jsme měli slepičky, pro mléko jsme chodili k chovateli. Není se co divit, že jsem dlouho nevydržela.

V té době jsem začala jezdit na kurzy osobního rozvoje. Jedna slečna mi nabídla zelené potraviny s tím, že mi dodají všechny potřebné živiny. Tím získám více energie a  bonusem je velmi jednoduchá a rychlá příprava.

 Na to jsem okamžitě slyšela. Něco co mě okamžitě dodá energii, nestojí mě to moc úsilí, stačí jen zamíchat a pít. To je ono, to jsem hledala.

Zelené potraviny mě uklidnily a daly mi tolik potřebný čas. Věděla jsem, že mohu být v klidu, živin má mé tělo dostatek. Mám čas si sehnat dostatek informací o stravě a vyzkoušet a vybrat si pro sebe nejlepší a jedinečný směr.